PAR - Pohádka na dobrou noc - CBT do Qn

Byla jednou jedna malá hyperkrychlička se stupněm uzlu 3. Ráda si hrála se všemi ostatními malými sítěmi, společně vnořovaly, permutovaly, přepínaly červí díry a dělaly všemožné jiné vrtochy. Jednoho krásného kroku si ale malá Qn všimla, že na rohu, zcela mimo ortogonální, hyperkubické, i ty sobecké MIN, sedí malý CBT s hloubkou 2. Jelikož byla krychlička od srdce optimální, tak neváhala a nejprve po ose X, pak po ose Y a nakonec po ose Z doinvertovala k malému CBT. „Stromečku, co tu jsi tak sám? Nikdo si s tebou neprefixuje, ani neřadí?“ „Hm“, zašeptal malý CBT. Krychlička hned pokračovala: „Mohli bychom si spolu zavnořovat, co myslíš?“ Stromeček se smutně podrbal na listu: „Když já ale nevím jak. Maminka říkala, že maximálně jednu hranu můžu dilatovat na dvě.“ Krychlička se jen na chvilku zamyslela: „Myslím, že mé tři Kartézské součiny by ti mohly pomoci, jen jeden malý uzel ti přidáme,“ zajásala krychlička a pokračovala: „Vezmi si mou polovinu, tvé jedno rameno a podívej, jak krásně se celé vejde, když mu kořen zdvojíš.“ CBT ale stále nevěřil: „Ale to je jen jedno mé rameno, co kdybych se chtěl vnořit celý?“. I na to měla krychlička rychlou odpověď: „Ale stromečku, proč mi nevěříš, podívej, stoupni si před zrdcadlo isomorfismu, chyťte se společně za tři body.“ „Ale to utvoříme cykly,“ opáčil stromeček. Krychlička se ale nedala: „Kdybys mi neskákal do nejvyššího bitu, tak bych dořekla, že musíte své dvě hrany zahodit a indukčně poskočit. Tak co? Vidíš to?“ Stromeček se se svým odrazem chvilku oklepávali a překreslovali, ale pak mu to trklo: „Vždyť my jsme jeden strom vyšší dimenze! Děkuji ti krychličko, ty jsi mě zachránila. Takhle už budu vždycky vědět, že pro vnoření do o dimenzi větší krychle stačí protáhnout kořen, ukročit vpravo a vesele podgrafovat.“ A tak spolu permutovali, dokud je 12 bodů nerozdělilo.

Dobrou noc děti.